Ten, kdo chce řádně spravovat obec, potřebuje odvahu. Odvahu dělat velké věci, které nemusí být po chuti všelijakým aktivistům, ale je třeba je udělat. Postavit most, okruh, parkoviště. Je to však nejen o odvaze, ale i o cílevědomé práci, u které vždy hrozí, že ji za čtyři roky volebního období nestihnete. Pokud vám jde o místo, kde žijete, odvahu je třeba najít. Musíte jít s kůží na trh a věřit.
Bohužel, posledních deset let, bylo spíše ve znamení drzosti, poslední tři roky pak drzosti přímo neurvalé. Proč? Protože se o makání a práci hodně mluví, ale skutek utek. A tak se nám po třech letech vlády ANO, ČSSD a Zelených uzavírají mosty a na hlavu padají lávky, peníze na jejich opravu někam zmizely. Vznikají stovky studií a projektů, které končí v šuplíku, ale za které se utrácí desítky a stovky milionů. Taková humanizace magistrály je toho zářným příkladem. Praha 8 má třeba krásný a předražený projekt park Žernosecká. Ale ono to vlastně nikomu nevadí, že? Vše se totiž vždy zahalí do vznosných slovíček o lepším městě. Než věnovat čas a energii koordinaci rekonstrukce Zenklovy ulice, tak aby se opravy dělaly třeba v létě a na několik částí, to raději pan starosta… Co vlastně dělal pan starosta? A to je právě ona drzost. Drzost plivat na své předchůdce, obviňovat je ze zlodějen a přitom sám nedělat nic užitečného, a pokud náhodou už něco dělat, tak za cenu, za kterou by šel před pár lety politik od válu.
Heslo „Bude líp“ už tady máme víc než tři roky. Já doufám, že heslo „Město bude normálně fungovat“ se stane realitou po příštích komunálních volbách.
Foto č.1. Lavička Ferdinanda Vaňka za 850 000 Kč.
Foto č. 2. Libeňský most – k nezaplacení
Foto č. 3. Lavička na Libeňské psí louce 130 000 Kč.