Loading...
Martin Cibulka2021-05-06T08:45:25+01:00

Jsem přesvědčen, že každý by měl ve svých rukou držet svůj osud a proto si myslím, že stát má pouze vytvářet podmínky pro vlastní odpovědnost a snahu a neměl by nadmírou předpisů omezovat svobodnou vůli svých občanů. Místo státní správy a samosprávy pak vidím především v ochraně a pomoci slabým a potřebným kteří se dostali do problému bez vlastního zavinění. V poslední době se také snažím hledat pomoc seniorům, protože se domnívám, že je to velká výzva, stojící před celou naší stárnoucí společností. Další úkol veřejné moci pak spatřuji v oblastech, které přesahují rozměr jednotlivce – například smysluplná ochrana životního prostředí.

Martin Cibulka Praha 8

Od dětství jsem velkou část svého volného času věnoval sportům, pro které se vžilo označení „sebeobrana“ nebo „bojová umění“. Tak jsem se stal držitelem několika mistrovských a instruktorských titulů a napsal dvě knihy, věnující se sebeobraně. Dnes se cvičení věnuji pouze dvakrát týdně, a to především jako trenér. Díky tomu jsem měl možnost podívat se do zemí jako je Švédsko, Norsko, Dánsko a spolupracoval jsem se specialisty z Izraele, Japonska a Francie. Sport mě naučil postavit se po případné prohře opět na nohy a začít znovu.

Jsem přesvědčen, že každý by měl ve svých rukou držet svůj osud a proto si myslím, že stát má pouze vytvářet podmínky pro vlastní odpovědnost a snahu a neměl by nadmírou předpisů omezovat svobodnou vůli svých občanů. Místo státní správy a samosprávy pak vidím především v ochraně a pomoci slabým a potřebným kteří se dostali do problému bez vlastního zavinění. V poslední době se také snažím hledat pomoc seniorům, protože se domnívám, že je to velká výzva, stojící před celou naší stárnoucí společností. Další úkol veřejné moci pak spatřuji v oblastech, které přesahují rozměr jednotlivce – například smysluplná ochrana životního prostředí.

Martin Cibulka Praha 8

Od dětství jsem velkou část svého volného času věnoval sportům, pro které se vžilo označení „sebeobrana“ nebo „bojová umění“. Tak jsem se stal držitelem několika mistrovských a instruktorských titulů a napsal dvě knihy, věnující se sebeobraně. Dnes se cvičení věnuji pouze dvakrát týdně, a to především jako trenér. Díky tomu jsem měl možnost podívat se do zemí jako je Švédsko, Norsko, Dánsko a spolupracoval jsem se specialisty z Izraele, Japonska a Francie. Sport mě naučil postavit se po případné prohře opět na nohy a začít znovu.

Z MÉHO FACEBOOKU:

Kde zůstalo zlaté dno?

Kde zůstalo "zlaté dno"? Všimli jste si, že kde zasáhlo tornádo, tam je nedostatek lidí, kteří

NĚCO O MNĚ:

  • RODINA
  • SPORT
  • LITERATURA
  • HOROLOGIE
  • AUTOMOBILISMUS
  • HISTORIE
  • TURISTIKA

Kpt. František Cibulka

Můj děd, vedle kterého jsem mohl trávit důležitou část mého života, byl nejen příslušníkem polního četnictva, vojákem, italským legionářem, ale i poměrně známým sadařem a zahradníkem, jehož věhlas a dovednosti přesahovaly místo, ve kterém žil.

Jeho odborná knihovna, sbírka hodinek, zbraní, známek - to všechno jsou věci které mne ovlivnily do dnešních dnů a před spoustou jeho znalostí a dovedností musím dodnes smeknout a jen se snažit se jim vyrovnat a pochopit je. Je pro mne celoživotním vzorem a sám sobě musím přiznat, že pokud se někdy v mém životě ukázalo nějaké rozhodnutí nebo skutek jako chybný, bylo to tím, že takové jednání bylo porušením jeho zásad.

Polní zbrojmistr Hubert rytíř z Cibulku

Od roku 1883 velel patrně nejznámější vojenské jednotce z českých zemí, kterou za 1. světové války byl 91. pěší pluk ( I. světovou již jako velitel nezažil, byl nahrazen v roce 1914 plukovníkem Hermannem Eccher ab Echo u. Marienburg ) .

Štáb pluku sídlil v Praze, stejně jako II. a III. prapor, I. prapor sídlil ve městě Teodo, nedaleko Kotoru u černohorských hranic a konečně IV. prapor měl základnu v Českých Budějovicích.

Pluk je nazývaný českobudějovický, protože branci pocházeli pouze z jihočeských okresů, z Českobudějovicka, Českokrumlovska a Prachaticka. Byl to etnicky nejpromíchanější pluk z českých zemí, 55 % příslušníků se hlásilo k německé národnosti, 45 % k české.

V Praze byl štáb od roku 1893, kdy byl přesunut z Českých Budějovic, samotný pluk byl založen v roce 1883. Sídlem pluku byla kasárna Císaře Ferdinanda v Karlíně. IV. prapor a pozdější maršbataliony sídlily v Mariánských kasárnách na Mariánském náměstí v Českých Budějovicích, kde pobýval i Jaroslav Hašek.

Vojáci pluku nosili výložky papouškově zelené barvy a žluté (nebo zlaté) knoflíky.

První světovou válku zahájil pluk na srbském bojišti, kde absolvoval těžké boje na Kolubaře u Obrenovace, jihozápadně od Bělehradu.

Poměrně záhy byl však regiment přesunut do Ruska. Účastnil se prvního osvobození pevnosti Přemyšl a po ústupu strávil zimu v Karpatech. V květnu 1915 dochází k velké rakousko-německé ofenzivě a 91. pluk bojuje v gorlickém průsmyku, později u Lvova a Sokalu, zastaví se až na konci září 1915 u Dubna.

Poté je pluk přesunut na italskou frontu. Tam od listopadu 1915 bojuje v bitvách na řece Soči – u Gorice, Monfalcone či Jamiana. V květnu 1916 je regiment poslán jako útočná jednotka do Jižních Tyrol, velmi brzy se však vrací na Soču a vybojovává tam další, vesměs defenzivní boje. Na podzim 1917 se potom pluk zúčastnil rakouské ofenzivy na Piavě a poté drží frontu na horním toku řeky, u města Valdobbiadene. Tam ho na konci války zastihla i italská ofenzíva, která prakticky ukončila jeho existenci.

Dnes především šerm i běh a zkouším také střelbu z luku.

2. místo na Ludwigsberger – Barock Turnier 2016 – šerm kordem
2. místo Castroper Husar Turnier – šerm kordem 2016
3. místo Stará Garda – šerm kordem 2016
3. místo MČR, šerm družstev, kategorie +30 – šerm kordem. 2016
2. místo, Wurttenberg meisterschaften tournier, – šerm kordem, 2017
2. místo, MČR družstev mužů, šerm kordem 2017
2. místo, Velkomoravský turnaj, šerm kordem, 2017
3.misto, šerm šavlí, turnaj Hugo Grafa, 2017
3. místo MČR šerm šavlí, kategorie +30, 2017
3. místo, MČR šerm šavlí družstva, kategorie +30, 2017

Trocha historie:

1993 – Cvičitel sebeobrany III. třídy
1995 – I. mistrovský stupeň Aikijutsu
1995 – Cvičitel sebeobrany I. třídy na FTK University Palackého
2003 – Instruktor ASP (U.S.systém výcviku s teleskopem pro ozbrojené složky)
2004 – VIP Protection course – The Izraeli Security Academy
2005 – velitel záchranářského družstva lezců JDH

Rekreačně se pak věnuji střelbě ze vzduchovky a větrovky, dříve to byla i střelba IPSC.

O sebeobraně proti noži, jeho výrobě i užití během ozbrojených konfliktů, jsem sám napsal dvě knihy a přes stovku článků do odborných časopisů Zbraně a Náboje i Střelecká revue. V roce 1998 jsem navrhl konstrukci nože, který získal titul „Nůž roku na sebeobranu“ od ABNO.

Moje oblíbené knihy: James Clavel „Král Krysa“, Eugen Herrigel „Zen a umění lukostřelby“, Sun Tsu „O umění válečném (Ping-fa)“ Více než před 2350 lety vzniklo toto nejstarší vojenské dílo světové literatury – Ping-fa mistra Suna. Dodnes je klasickou knihou na Dálném Východě a mnozí evropští vojevůdci si vysoce vážili její jedinečné moudrosti. , Mijamoto Musaši: „Kniha pěti kruhů“ Tento spis studují jak mistři kendó, tak japonští manažeři, kteří jej považují za příručku podnikatelské strategie.

Všechny tyto knihy mám rád, protože ukazují, přestože se objem lidských znalostí vyvíjel neuvěřitelným tempem, tak základní postupy lidského myšlení zůstávají stále stejné…

Rozpravy o prvních deseti knihách Tita Livia a Úvahy o umění válečném od Machiavelliho a Životopisy dvanácti císařů od Gaia Suetoniua Tranquilluse. V současné době však tato zábavná literatura trochu ustupuje do pozadí díky mému studiu a práci která se zabývá Facial Action Coding Systém Paula Ekmana

V dnešní době svůj volný čas trávím také nad hodinkami, které jsou pro mnohé z vás přežitkem, ale pro mě dokonalým důkazem lidské dovednosti a důvtipu. Mùj děda mě k této zálibě mě přivedl, když mi zanechal několik opravdu pěkných kousků jako základ a inspiraci sbírky. Právě to, že mechanické hodinky ve své složitosti přetrvávají věky a stále slouží svému účelu, bylo pravděpodobně tím, čím si mě tikající strojky získaly. Předměty na pomezí užitku a umění. Mechanické hodinky mají totiž vlastnosti živého organizmu. Jejich srdce tluče tikotem, vlásek setrvačky jakoby dýchal a svým jemným dechem dělil čas na nepatrné jemné dílky. Podle toho jak jsou nošeny, jim tep zrychluje nebo po odložení zase zpomaluje, jsou schopné umírat, aby o to raději zase vstaly z mrtvých na jediný drobný cvakavý pohyb. Jsou malou poezií v mechanickém kabátku. Vzhledem ke své vrozené nešikovnosti se však stále pohybuji na okraji skutečné hodinařiny. A zatím se nesměle přehrabuji v krabici starých hodinek značky Prim a ve všem ostatním, co lze sehnat po bazarech a bleších trzích.

Záliba v automobilismu se, stejně jako záliba v hodinách a hodinkách, táhne naší rodinou jako červená nit. První auto ve kterém jsem cestoval napříč jihem Čech byl překvapivě Jeep Willis a jako doplněk na „cesty do společnosti“, jak říkával můj děda, tady byl druhoválečný mercedes.

Později, díky svému v angažmá při testech zbraní pro odborné časopisy, jsem se mohl svézt prakticky ve všech možných vozech. Corvette, Ferrari, Porsche, to všechno však byly značky které zbledly když jsem se poprvé posadil do novodobého Mini Cooperu S. Pokud se tedy dnes někdo ptá jaké je nejlepší auto pro řidiče je mou odpovědí Mini Cooper S. Pokud možno první generace s kompresorem a výkonem 160 hp.

S věkem a zkušenostmi přišla i potřeba bezpečí a jistoty. Tu jsem se tedy rozhodl vyřešit jinak než s křidélky a tak dnes jezdím ve vozech větších. Z nostalgie jsem se vrátil na počátek všeho cibulkovského ježdění k přímému pokračovateli Jeepu Willise.

Jsem velkým fanouškem Formule 1 kde fandím stáji Ferrari a Red Bull ale z jezdců je historicky mým oblíbencem Michael Schumacher.

Především historie zemí Koruny České, vznik a vývoj české státnosti. Mým nejoblíbenějším historickým obdobím jsou pak roky 1619 až 1648 kdy se pokládaly základní mechanismy moderního vedení státu tak jak jej vnímáme dnes. K mým oblíbeným postavám patří Karel X. Gustav a Albrecht Eusebius z Valdštejna.

Po chvíli strávené ve strnulém zasnění nad krabicí hodinek je třeba opět pohybu. Zejména v poslední době jsem si proto oblíbil nekonečné procházky po lesích. Při svých tůrách se dostávám hluboko do lesù jižních Čech a mám tak většinou možnost sledovat divoká zvířata. Není větší krásy, než středověké symboly síly a energie divoké prase a jelen. Jen tak mimochodem přemýšleli jste někdy nad tím, proč se zrovna jelen „paroháč“, který má kolem sebe svoje stádo laní stal symbolem muže podváděného?

NĚCO O MNĚ:

SPORT

Dnes především šerm i běh a zkouším také střelbu z luku.

2. místo na Ludwigsberger – Barock Turnier 2016 – šerm kordem
2. místo Castroper Husar Turnier – šerm kordem 2016
3. místo Stará Garda – šerm kordem 2016
3. místo MČR, šerm družstev, kategorie +30 – šerm kordem. 2016
2. místo, Wurttenberg meisterschaften tournier, – šerm kordem, 2017
2. místo, MČR družstev mužů, šerm kordem 2017
2. místo, Velkomoravský turnaj, šerm kordem, 2017
3.misto, šerm šavlí, turnaj Hugo Grafa, 2017
3. místo MČR šerm šavlí, kategorie +30, 2017
3. místo, MČR šerm šavlí družstva, kategorie +30, 2017

Trocha historie:

1993 – Cvičitel sebeobrany III. třídy
1995 – I. mistrovský stupeň Aikijutsu
1995 – Cvičitel sebeobrany I. třídy na FTK University Palackého
2003 – Instruktor ASP (U.S.systém výcviku s teleskopem pro ozbrojené složky)
2004 – VIP Protection course – The Izraeli Security Academy
2005 – velitel záchranářského družstva lezců JDH

Rekreačně se pak věnuji střelbě ze vzduchovky a větrovky, dříve to byla i střelba IPSC.

LITERATURA

O sebeobraně proti noži, jeho výrobě i užití během ozbrojených konfliktů, jsem sám napsal dvě knihy a přes stovku článků do odborných časopisů Zbraně a Náboje i Střelecká revue. V roce 1998 jsem navrhl konstrukci nože, který získal titul „Nůž roku na sebeobranu“ od ABNO.

Moje oblíbené knihy: James Clavel „Král Krysa“, Eugen Herrigel „Zen a umění lukostřelby“, Sun Tsu „O umění válečném (Ping-fa)“ Více než před 2350 lety vzniklo toto nejstarší vojenské dílo světové literatury – Ping-fa mistra Suna. Dodnes je klasickou knihou na Dálném Východě a mnozí evropští vojevůdci si vysoce vážili její jedinečné moudrosti. , Mijamoto Musaši: „Kniha pěti kruhů“ Tento spis studují jak mistři kendó, tak japonští manažeři, kteří jej považují za příručku podnikatelské strategie.

Všechny tyto knihy mám rád, protože ukazují, přestože se objem lidských znalostí vyvíjel neuvěřitelným tempem, tak základní postupy lidského myšlení zůstávají stále stejné…

Rozpravy o prvních deseti knihách Tita Livia a Úvahy o umění válečném od Machiavelliho a Životopisy dvanácti císařů od Gaia Suetoniua Tranquilluse. V současné době však tato zábavná literatura trochu ustupuje do pozadí díky mému studiu a práci která se zabývá Facial Action Coding Systém Paula Ekmana

HOROLOGIE

V dnešní době svůj volný čas trávím také nad hodinkami, které jsou pro mnohé z vás přežitkem, ale pro mě dokonalým důkazem lidské dovednosti a důvtipu. Mùj děda mě k této zálibě mě přivedl, když mi zanechal několik opravdu pěkných kousků jako základ a inspiraci sbírky. Právě to, že mechanické hodinky ve své složitosti přetrvávají věky a stále slouží svému účelu, bylo pravděpodobně tím, čím si mě tikající strojky získaly. Předměty na pomezí užitku a umění. Mechanické hodinky mají totiž vlastnosti živého organizmu. Jejich srdce tluče tikotem, vlásek setrvačky jakoby dýchal a svým jemným dechem dělil čas na nepatrné jemné dílky. Podle toho jak jsou nošeny, jim tep zrychluje nebo po odložení zase zpomaluje, jsou schopné umírat, aby o to raději zase vstaly z mrtvých na jediný drobný cvakavý pohyb. Jsou malou poezií v mechanickém kabátku. Vzhledem ke své vrozené nešikovnosti se však stále pohybuji na okraji skutečné hodinařiny. A zatím se nesměle přehrabuji v krabici starých hodinek značky Prim a ve všem ostatním, co lze sehnat po bazarech a bleších trzích.

AUTOMOBILISMUS

Záliba v automobilismu se, stejně jako záliba v hodinách a hodinkách, táhne naší rodinou jako červená nit. První auto ve kterém jsem cestoval napříč jihem Čech byl překvapivě Jeep Willis a jako doplněk na „cesty do společnosti“, jak říkával můj děda, tady byl druhoválečný mercedes.

Později, díky svému v angažmá při testech zbraní pro odborné časopisy, jsem se mohl svézt prakticky ve všech možných vozech. Corvette, Ferrari, Porsche, to všechno však byly značky které zbledly když jsem se poprvé posadil do novodobého Mini Cooperu S. Pokud se tedy dnes někdo ptá jaké je nejlepší auto pro řidiče je mou odpovědí Mini Cooper S. Pokud možno první generace s kompresorem a výkonem 160 hp.

S věkem a zkušenostmi přišla i potřeba bezpečí a jistoty. Tu jsem se tedy rozhodl vyřešit jinak než s křidélky a tak dnes jezdím ve vozech větších. Z nostalgie jsem se vrátil na počátek všeho cibulkovského ježdění k přímému pokračovateli Jeepu Willise.

Jsem velkým fanouškem Formule 1 kde fandím stáji Ferrari a Red Bull ale z jezdců je historicky mým oblíbencem Michael Schumacher.

HISTORIE

Především historie zemí Koruny České, vznik a vývoj české státnosti. Mým nejoblíbenějším historickým obdobím jsou pak roky 1619 až 1648 kdy se pokládaly základní mechanismy moderního vedení státu tak jak jej vnímáme dnes. K mým oblíbeným postavám patří Karel X. Gustav a Albrecht Eusebius z Valdštejna.

TURISTIKA

Po chvíli strávené ve strnulém zasnění nad krabicí hodinek je třeba opět pohybu. Zejména v poslední době jsem si proto oblíbil nekonečné procházky po lesích. Při svých tůrách se dostávám hluboko do lesù jižních Čech a mám tak většinou možnost sledovat divoká zvířata. Není větší krásy, než středověké symboly síly a energie divoké prase a jelen. Jen tak mimochodem přemýšleli jste někdy nad tím, proč se zrovna jelen „paroháč“, který má kolem sebe svoje stádo laní stal symbolem muže podváděného?

RODINA

Kpt. František Cibulka

Můj děd, vedle kterého jsem mohl trávit důležitou část mého života, byl nejen příslušníkem polního četnictva, vojákem, italským legionářem, ale i poměrně známým sadařem a zahradníkem, jehož věhlas a dovednosti přesahovaly místo, ve kterém žil.

Jeho odborná knihovna, sbírka hodinek, zbraní, známek - to všechno jsou věci které mne ovlivnily do dnešních dnů a před spoustou jeho znalostí a dovedností musím dodnes smeknout a jen se snažit se jim vyrovnat a pochopit je. Je pro mne celoživotním vzorem a sám sobě musím přiznat, že pokud se někdy v mém životě ukázalo nějaké rozhodnutí nebo skutek jako chybný, bylo to tím, že takové jednání bylo porušením jeho zásad.

Polní zbrojmistr Hubert rytíř z Cibulku

Od roku 1883 velel patrně nejznámější vojenské jednotce z českých zemí, kterou za 1. světové války byl 91. pěší pluk ( I. světovou již jako velitel nezažil, byl nahrazen v roce 1914 plukovníkem Hermannem Eccher ab Echo u. Marienburg ) .

Štáb pluku sídlil v Praze, stejně jako II. a III. prapor, I. prapor sídlil ve městě Teodo, nedaleko Kotoru u černohorských hranic a konečně IV. prapor měl základnu v Českých Budějovicích.

Pluk je nazývaný českobudějovický, protože branci pocházeli pouze z jihočeských okresů, z Českobudějovicka, Českokrumlovska a Prachaticka. Byl to etnicky nejpromíchanější pluk z českých zemí, 55 % příslušníků se hlásilo k německé národnosti, 45 % k české.

V Praze byl štáb od roku 1893, kdy byl přesunut z Českých Budějovic, samotný pluk byl založen v roce 1883. Sídlem pluku byla kasárna Císaře Ferdinanda v Karlíně. IV. prapor a pozdější maršbataliony sídlily v Mariánských kasárnách na Mariánském náměstí v Českých Budějovicích, kde pobýval i Jaroslav Hašek.

Vojáci pluku nosili výložky papouškově zelené barvy a žluté (nebo zlaté) knoflíky.

První světovou válku zahájil pluk na srbském bojišti, kde absolvoval těžké boje na Kolubaře u Obrenovace, jihozápadně od Bělehradu.

Poměrně záhy byl však regiment přesunut do Ruska. Účastnil se prvního osvobození pevnosti Přemyšl a po ústupu strávil zimu v Karpatech. V květnu 1915 dochází k velké rakousko-německé ofenzivě a 91. pluk bojuje v gorlickém průsmyku, později u Lvova a Sokalu, zastaví se až na konci září 1915 u Dubna.

Poté je pluk přesunut na italskou frontu. Tam od listopadu 1915 bojuje v bitvách na řece Soči – u Gorice, Monfalcone či Jamiana. V květnu 1916 je regiment poslán jako útočná jednotka do Jižních Tyrol, velmi brzy se však vrací na Soču a vybojovává tam další, vesměs defenzivní boje. Na podzim 1917 se potom pluk zúčastnil rakouské ofenzivy na Piavě a poté drží frontu na horním toku řeky, u města Valdobbiadene. Tam ho na konci války zastihla i italská ofenzíva, která prakticky ukončila jeho existenci.

MÉDIA:

Fotogalerie

MÉDIA:

ČLÁNKY A ROZHOVORY

FOTOGALERIE

Přejít nahoru