Vlivný člen strany Zelených mne označil za kmotra. Pravda, bylo to v reakci na článek zastupitele Tomáše Mrázka, který poukázal na to, že pan Vilgus rád a často lže a navíc by měl raději mlčet protože jediný výsledek jeho působení v placené funkci byla budka pro netopýry v ceně 2 000 000 (slovy dvou milionů) korun českých které stálo účinkování páně Vilguse v oné komisi.

Ale zpět. Píše se začátek roku 2009 a za mnou, tehdejším pracovníkem Úřadu MČ Praha 8, přichází placený předseda komise pro cyklostezky, pan Vilgus. Nemohu ho nepřijmout, třeba mne, člena té samé komise, hodlá obdařit nějakým úkolem a komise se konečně sejde. Omyl, pan Vilgus přichází a v podpaží třímá dřevěnou bednu. Na rakev je to malé, na pokladničku velké. Záhada je brzy rozřešena a pan Vilgus mi vysvětluje, že by byl rád, aby po něm na úřadě něco zbylo (volby se blíží). Oslovuji proto správce zeleně a budka pro netopýry nachází místo na jednom ze stromů nedaleko Libeňského zámku.

Předpokládám, že pan Vilgus mne označil za kmotra právě proto, že jsem doprovodil výsledek jeho snažení  za volební období 2006 až 2010 k životu. Byl jsem rád kmotrem netopýří budky už proto, že mi v té době byl pan Vilgus sympatický. Minimálně mi lichotilo, když mi ve svém emailu sděloval, že “ Opoziční politická práce se na Praze 8 dělá strašně špatně, protože ODS Praha 8 se nechová jako ODS na Magistrátu. Bylo zvláštní číst tato ničím nevynucovaná slova zrovna od představitele strany Zelených, ale pochvala potěší.

Nevěřím tomu, že by mně pan Vilgus nazval kmotrem proto, že by si nějakého kmotra na Praze 8 přál, že ho vlastně nutně potřebuje podobně jako J.V.Stalin potřeboval třídního nepřítele, protože jenom bojem s ním dokázal zakrýt prasárny, kterých se dopouštěl. Pokud pan Vilgus myslel svá slova tak, že jsem kmotr ODS Praha 8 protože, stejně jako v případě jeho dvoumilionové netopýří budky, jsem stál na začátku existence ODS Praha 8 (jako její zakládající člen), tak tomu rozumím a odpouštím mu.  Jsem členem ODS Praha 8 od prvních dní jejího vzniku a jsem i poměrně hrdým členem ODS Praha 8. Nesmočili jsme se s Bémem, stáli jsme proti němu v opozici, zprivatizovali tisíce bytů oprávněným nájemníkům bez jediného stínu pochybnosti. ODS Praha 8 vždy plnila své volební sliby, ať už se jednalo o zmíněnou privatizaci, vysazování tisíců stromů, opravy škol, hřišť. Rozumím tomu, že se to panu Vilgusovi nelíbí, chápu, proč mladí zelení vytváří občanská sdružení,  aby se mohli schovávat a přihrávat Zeleným hlasy za pomoci vytváření zdání „blbé nálady“ a geblsovského „tříkrát opakovaná lež se stává pravdou“. Rozumím tomu, chápu to, ale odmítám s tím souhlasit. Věřím tomu, že pan Vilgus je jako meloun. Na povrchu zelený, ale někde uvnitř rudý. Rudý studem a jeho výkřiky jsou jen křikem žáka, který si ve školním autobuse uprdnul a raději první začal křičet „tady někdo smrdí“

Po volbách v roce 2010, hned jak pan Vilgus zjistil, že jsem byl oblastní radou společně s dalšími pověřen vyjednáváním, o budoucí koalici na Praze 8, zavolal a sdělil mi, že „opoziční práce není to úplně nejlepší a že pokud by se našlo opět místo uvolněného (rozuměj placeného) zastupitele, byla by strana Zelených mnohem konstruktivnější“ a já ve slovech „takový pan Richter na Praze 10 nabídnul mé ženě uvolněné místo“ pochopil, že tady u toho být opravdu nechci. Pokud je mi Milan Richter z Prahy 10 dáván za vzor, opouštím místo, nezvedám telefony.

Jsem i vnitřně připraven na fakt, že se k panu Vilgusovi přidá pár dalších zneuznaných. Ta příležitost je lákavá a hlad po „kmotrech“ v řadách zneuznaných je velký. Z širšího pohledu by mne nepřekvapilo, kdyby stejné zbraně použili opravdoví „kmotři“ (rozuměj ve smyslu Topolánkem jmenovaných vlivných lidí ze staré magistrátní ODS) proti těm, kteří je vlivu zbavují. V mých postojích to nic nezmění a kdo si hraje s politikou, musí počítat s tím, že na něj občas poletí nějaké to slovíčko. Každý den se máme naučit něco nového. Padáme, abychom vstávali, to že kamna pálí, občas zjistíme teprve, až na ně sáhneme. To je život. Poučný barevný, nejednoznačný. A krásný Chybujeme všichni. Z historie však víme, že nejvíce zla napáchaly uskupení, jako byl Výbor pro veřejné blaho. Hrozny kyselosti a jedu se vždy schovávají v podobě na pohled sladkých zelených a červených hroznů.

Upír (Desmodontinae) podčeleď listonosovitých netopýrů. Je krvežravý (hematofágií) !!!!