Někdy příště, řeknou si a v davu zmizí…..

Mate pocit, že slovní spojení „strach z vítězství“ je nesmysl? Tak to se pletete. A pokud si přečtete tento článek a zapátráte ve své minulosti, zjistíte, že i vy máte ten zážitek za sebou.

Po něčem toužíte, máte své tajné přání. Najednou je sen před vámi, chce to udělat poslední krok a ouha, jakoby nohy zdřevěněly, do mysli se vkrádají pochybnosti, buší srdce, příznaky paniky. A tak se zase v klidu vrátíte na své místo, do své zaběhnuté škatulky. Snad to vyjde příště, jindy, přijdou lepší příležitosti.  A prohra je tady. Stává se to v individuálních sportech, stává se to i v normálním životě.

Lidská mysl je v ten okamžik vynalézavá. Šermíři našeptá, že lepší čas na útok teprve přijde, nešťastné manželce, že to ještě přeci není tak strašné, že jiné jsou na tom hůř. A jedeme dál ve vyjetých kolejích, pěkně z vršku, nabijeme si …. .

Vězňovo dilema

Strach z otevřených dveří

Klasickým příkladem strachu z vítězství, z něčeho lepšího, z něčeho po čem toužíme a o čem často mluvíme, jsou pocity vězně, který má být propuštěn na svobodu po dlouhém pobytu ve vězení. Celé roky si plánuje onen den, bojuje za dřívější propuštění „na podmínku“ a v okamžiku, kdy daná chvíle přijde, je tu strach ze změny. Ten samý strach ho přiměje ke spáchání dalšího trestného činu, někdy ještě ve vězení, těsně před propuštěním.

Jak se rozhodujeme?

Nemyslete si, že jenom myšlením vzniká rozhodnutí

Za každým rozhodnutím, ať už něco vykonat nebo naopak neudělat, jsou dvě složky. Rozum a emoce. Pod pojmem rozum si většina z nás umí více méně představit, co je obsahem rozhodovacího procesu. S emocí, starší sestrou rozumu, už to bývá horší a obecné povědomí je schopno ji většinou ztotožnit s výbuchem vzteku nebo radosti.

Každé rozhodnutí je tak koktejl, umíchaný hravým barmanem jménem Život, z těchto dvou základních ingrediencí. A jejich poměr se mění nejen podle předmětu naší pozornosti, ale i v čase.  Vzájemný poměr je pak určován i naším temperamentem, fyzickou kondicí, interakcí našeho okolí, důležitostí toho, co pro nás daná situace znamená.

Z úsvitu lidského druhu si neseme tři základní přirozené reakce, které jsou zakódovány v nejhlubším nitru našeho mozku, stejně jako v mozku zvířat. Ne nadarmo bývá někdy člověk označován za nahou opici. Těmi reakcemi jsou útok, úprk, ustrnutí.

Tyto tři reakce, ve své nejkrystaličtější podobě, vznikají bez účasti naší vůle, myšlení, a jsou přirozenou, nejrychlejší reakcí na ohrožení, nenadálou změnu, neočekávanou situaci. Muselo tomu tak být, protože náš pravěký předek žil v nepřátelském prostředí, kdy jeho život byl každý den ohrožován útoky zvířat i nepřátelských tlup. V evoluci lidského rodu se neztratily, naopak se objevují i v situacích, které se odehrávají v delším časovém úseku.  Pak již nejsou tak dramatické, ale o to složitější je jejich ovládnutí.

Odkud se ta emoce vlastně bere?

V lidovém pojetí je rozum umisťován do mozku, emoce k srdci. A má to svůj důvod. Každá emoce se totiž promítá i do našich fyziologických projevů, z nichž prohloubený srdeční tep patří k těm základním. Kdysi tedy došlo k zaměnění příčiny a následku. Dnes už víme, že za emoce je v našem těle zodpovědný limbický systém, který spolu s mezimozkem ovlivňuje paměť, ale právě i naše emoce. Limbický systém se skládá z částí s poměrně zajímavými názvy. Thalamus, hypotalamus, epithalamus, subthalamus, mozkový kmen, střední mozek, prodloužená mícha, mozeček.  Jde o vývojově nejstarší části lidského mozku.

Význam emocí pro člověka

Utíkej, schovej se, bojuj, anebo zemři.

Jak všichni víme, emoce v nás vyvolává fyziologické reakce.  V těch základních třech reakcích je také ukryt účel, proč nás evoluce emocemi vybavila. Jejich psychosomatické vztahy jsou základní odpovědí. Jejich účel dobře ilustruje případ člověka, který se dostane do nebezpečné situace. Emoce jako jsou například vztek a strach připravují organismus k vitálně účelné reakci, která vyžaduje zvýšený výdej fyzické energie, a ta se zase projevuj celou řadou fyziologických změn.  Dojde ke zvýšené činnosti hypothalamu, zvýšené sekreci adrenalinu, zrychlování krevní srážlivosti, zrychlení srdečního tepu, zvyšování okysličování, uvolňování glukózy, redistribuci krve (to znamená, že více krve je přivedeno do svalů) a tím i útlumu trávicích procesů.  To vše nám umožňovalo přežít v divočině dávných věků, to vše si sebou neseme i v situacích, kdy o život nejde.

Emoce a paměť

Nikdo nezapomene, jak sladký uměl být dort od babičky

Další z účelů emocí je zapamatování. Každý zná situaci, kdy se musel  slovo od slova naučit nějaký text, který mu byl cizí. Škola to prostě vyžadovala. A všichni známe ten pocit, že okamžitě po zkoušce byla naše hlava prázdná a z naučených memoárů zbyl jen mlhavý odraz desek svazujících stovky informací. Jinak v hlavě prázdno. Na zapamatovacím procesu se totiž opět podílí emoce. Pokud je s nějakou informací svázána emoce, ať už je vnímána negativně, nebo pozitivně, proces zapamatování je mnohem trvalejší. Opět v tom hraje roli evoluce lidského rodu (nejen lidského, vzpomeňte si na slavné Pavlovovy psy), kdy bylo našeho předka třeba „naučit“ co je a co není pro něj prospěšné.

Dají se emoce ovládnout?

Počítej do deseti, broučku….

Ovládání emocí se učíme již od dětství. Pokud jde o emoci negativní, je třeba jí hlídat, pokud pozitivní, je třeba ji využít, ale občas i krotit.  Tomu procesu se říká socializace. Nicméně, i když se umíme ovládnout a člověku, který nás hanebně předběhl ve frontě na poště nedáme většinou do zubů, přesto nás emoce ovlivňuje, mnohdy s námi umí pěkně zamávat.  Jak na to? Tak především to chce cvik. Už jsme si řekli, že emoce se projevují na naší fyzické úrovni, pokud se je snažíme dostat pod kontrolu, jde se na to od zadu, právě přes jimi vyvolané fyziologické reakce. Ovlivnění totiž funguje obousměrně. Řízené zklidnění dechu, vědomé relaxování svalů a nacvičené řízení myšlenek je jedinou cestou. A je jedno, jestli vás do varu dostala špatná známka ratolesti, pan vedoucí nebo soupeř, který už po třetí za sebou zahrál míček tak, že jste ho nedokázali zachytit. Cest k tomu je spousta, jóga, autogenní trénink, vrcholoví sportovci na to mají své sportovní psychology.  Nic však nejde jednoduše a připravte se na to, že ovládání emocí je dlouhodobý úkol.

Poslouchat anebo neposlouchat?

Co když srdce říká něco jiného než rozum?

To je vážná situace. Ve sportu jdu proti papírově lepšímu soupeři, v normálním životě chci něco změnit.  Je to těžký úkol. Ve sportu jde zpravidla o kratší časový úsek, v životě může jít o dlouhodobé rozhodnutí. Emoci poslouchejte, ale nenechte se jí ovládnout, protože strach je dobrý sluha, ale zlý pán. Vždyť jsme přece člověkem rozumným. Ale stejně, nikdy se té emoce tak úplně nezbavíme. Její vznik je v mozku hlouběji než rozum. Jestli existuje nějaká rada na závěr, tak se váže k negativním emocím. Nenechte se ovládat ani strachem, ani vztekem, ani lítostí. Ubližujete tím sobě i svému okolí.

Emoce:	Druhy emocí	Základní emoce podle prof. Paula Ekmana
Jsou charakteristikou jedince na situaci Ovlivňují naše vzájemné vztahy Vedou k potlačení strachu ze smrti Usměrňují lidské aktivity Jsou regulačním mechanismem	Kladné jako je radost, láska Záporné jako je nenávist Mobilizující jako je zlost Demobilizující jako je smutek	Hněv, strach, smutek, štěstí, překvapení a opovržení