Co bylo dřív, vejce nebo slepice?

A způsobuje CO2 větší teploty, nebo naopak větší teploty způsobují nárůst CO2?

A bude mít boj za bezuhlíkatý život nějaký výsledek? Tedy mimo problémů v průmyslu a energetice?

BTW: stačí vzpomenout, že během jarního lockdownu, kdy se v Evropě prakticky zastavila veškerá doprava, auta nejezdila, letadla nelétala, a… a CO2 na mnoha místech nejenže neklesala, ale dokonce stoupala.

Vědci si dlouho lámali hlavu, že vzhledem ke vzdálenosti od Slunce by Země měla být daleko chladnější. Až francouzský vědec Joseph Fourier v 19. století navrhl vysvětlení – pozemská atmosféra funguje jako tepelná izolace a zadržuje teplo. Podobně jako skleník. Tento jev mohl hrát významnou úlohu v historii planety. V roce 1896 švédský vědec Svante Arrhenius přišel s teorií, že právě kolísání skleníkových plynů v atmosféře bylo příčinou střídání dob ledových a meziledových.

Každoročním měřením růstu koncentrace CO2 ovzduší se říká „Keelingova křivka“. Když v roce 1958 Keeling začínal, naměřil ani ne 320 ppm, zatímco v roce 2014 už to bylo 400 ppm. Pro srovnání uveďme, že v 18. století se koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře odhaduje na asi 280 ppm. Dnešní hladiny jsou ale pořád nepatrné ve srovnání s érou dinosaurů, kdy byla koncentrace atmosférického CO2 přes 2000 ppm.

K růstu hladin CO2 samozřejmě přispívají i lidé spalováním fosilních paliv, přesto i dnes je vliv teplot na CO2 nezanedbatelný. I meziroční přírůstek atmosférické koncentrace CO2 se řídí podle toho, jak bylo který rok teplo, ne naopak. Meziroční výkyvy CO2 vždy začínají v teplých mořích na jižní polokouli blízko rovníku, nikoli v průmyslových oblastech.

V oceánech je uloženo kolem 38 tisíc gigatun uhlíku. Atmosférické koncentrace CO2 reagují na globální změny teplot se zpožděním asi půl roku. Mohli jsme si to ověřit díky přírodnímu experimentu pod otevřených nebem. Sopečné ochlazení po výbuchu sopky Pinatubo 1991 přineslo prudký pokles meziročního růstu atmosférického CO2. Navzdory pokračujícím emisím z fosilních paliv.

Průkopník měření CO2 Charles D. Keeling tehdy připustil: „Začátek i konec (prudkého nárustu atmosférického CO2) byl nepředvídaný. Přírodní faktory zřejmě hrály větší roli v tempu růstu atmosférického CO2 než změny ve spalování fosilních paliv. To naznačuje, že prognózy růstu atmosférických hladin CO2 vycházející pouze z očekávané průmyslové aktivity, jsou nejisté.“