Martin Cibulka

Narozen : 29. dubna 1973
Stav : svobodný
Bydliště : Praha 8
záliby : Studium psychologie,literatura, historie, sport, horologie, automobilismus, příroda
oblíbené místo : kdekoliv v lese, zámek Konopiště a pak okolí chotovinkého zámku a v jeho zahradě která je arboretem plným krásných, starých stromů.
občanské postoje :
Jsem přesvědčen, že každý by měl ve svých rukou držet svůj osud a proto si myslím, že stát by měl pouze vytvářet podmínky pro vlastní odpovědnost a snahu a neměl by nadmírou předpisů omezovat svobodnou vůli svých občanů. Místo státní správy a samosprávy pak vidím především v ochraně a pomoci slabým a potřebným kteří se dostali do problému bez vlastního zavinění a pokud mohou mají snahu. Proto od roku 1997 pravidelně přispívám na fond dětí UNESCO a např. v poslední době se snažím hledat pomoc seniorům protože se domnívám, že je to velký úkol který stojí před celou naší stárnoucí společností. Další úkol veřejné moci pak spatřuji v oblastech které přesahují rozměr jednotlivce. Takovou oblastí je například životní prostředí.
Kontakt : cibulkam@seznam.cz
Základní představení:

Velkou část svého volného času jsem již od dětství věnoval sportům, pro které se vžilo označení „sebeobrana“ nebo „bojová umění“.Tak jsem se stal držitelem několika mistrovských a instruktorských titulù, napsal dvě knihy věnující se sebeobraně.Dnes se cvičení věnuji pouze dvakrát týdně, a to především jako trenér. Díky tomu jsem měl možnost, podívat se do zemí jako je Švédsko, Norsko, Dánsko, spolupracoval jsem se specialisty z Izraele, Japonska a Francie. Díky sportu jsem se tak naučil postavit se po případné prohře opět na nohy a začít znovu. S přibývajícími křížky se přidávaly další záliby. V dnešní době tak svůj volný čas trávím nad tím, co je pro mnohé z vás přežitkem, ale pro mě dokonalým důkazem lidské dovednosti a důvtipu – nad hodinkami a vším co s nimi souvisí. K této zálibě mě přivedl už mùj děda, který mi zanechal několik opravdu pěkných kousků jako základ a inspiraci sbírky. Právě to, že mechanické hodinky ve své složitosti přetrvávají věky a stále slouží svému účelu, bylo pravděpodobně tím, čím si mě tikající strojky získaly. Předměty na pomezí užitku a umění. Mechanické hodinky mají totiž vlastnosti živého organizmu. Jejich srdce tluče tikotem, vlásek setrvačky jakoby dýchal a svým jemným dechem dělil čas na nepatrné jemné dílky. Podle toho jak jsou nošeny jim tep zrychluje nebo po odložení zase zpomaluje, jsou schopné umírat, aby o to raději zase vstaly z mrtvých na jediný drobný cvakavý pohyb. Jsou malou poezií v mechanickém kabátku. Vzhledem ke své vrozené nešikovnosti se však stále pohybuji na okraji skutečné hodinařiny . A zatím se nesměle přehrabuji v krabici starých hodinek značky Prim a ve všem ostatním, co lze sehnat po bazarech a bleších trzích.

Ovšem po chvíli trávené ve strnulém zasnění nad krabicí hodinek, je třeba opět pohybu .Zejména v poslední době jsem si proto oblíbil nekonečné procházky po lesích. Při svých tůrách se dostávám hluboko do lesù jižních Čech a mám tak většinou možnost sledovat divoká zvířata. Není větší krásy, než středověké symboly síly a energie divoké prase a jelen. Jen tak mimochodem přemýšleli jste někdy nad tím, proč se zrovna jelen „paroháč“, který má kolem sebe svoje stádo laní stal symbolem muže podváděného? 🙂