Zakážeme nošení nožů? Ne, to není pravda, protože to uděláme postupně a nenápadně, tak alespoň zní vysvětlení ze stránek zastoupení Evropské komise v ČR zaměřené na boj s fake news. Pokud se podíváme na celou věc zblízka, zjistíme, že jde o vysvětlení stejného typu, jako slavná věta fotbalisty Ujfalušiho „Nic jsem neplatil a ta částka absolutně nesouhlasí,“ když se bránil, že nehostil dámskou společnost.

Ale konkrétně: Evropský parlament 20. 12. 2018 schválil zprávu Zvláštního výboru pro terorismus. Ta obsahuje v odst. 194 následující větu: „Evropský parlament vybízí členské státy k zhodnocení možných omezení v oblasti nošení nožů bez oprávněného důvodu a k zákazu zvlášť nebezpečných nožů, jako jsou zombie nože či motýlky, a k prosazování těchto opatření online.“

K tomu české zastoupení Evropské komise v rubrice „Na pravou míru“ jen dodává, že humbuk ohledně zákazu nožů není na místě, protože jen navrhuje členským státům, aby zvážily, zda neomezit nošení nožů na veřejnosti a případně nezakázat obzvláště nebezpečné typy nožů. Jmenuje třeba zombie nože (to jsou ty, které se hodí především při zombie apokalypse) nebo motýlkové nože (to jsou zase ty, které se hodí v pouličních bitkách ghett třetího světa nebo pokud jste John Travolta ve filmu Tváří v tvář).

A teď si řekněme, proč je celý ten příběh se zprávou Evropského parlamentu špatně. V první řadě je nůž v životě kluka jako bojová zástava. Je vlajkou na vrcholu hory zvané Samostatnost. Otevírá konzervu, balík, uřízne provázek, je klíčem k fantazii plné dobrodružství. Je Excaliburem, jehož vlastnictví podněcuje v malém klukovi velkého rytíře. Nejstarší nástroj, který dodnes používáme, je to nástroj universální. Díky noži se kluk učí samostatnosti při řešení problémů, odpovědnosti. „Uděláš chybu, tak to bolí“ je cenná lekce do života. Nůž se postupně s věkem stává zbraní nejen ve fantazii, ale i v reálu.

Geolog, klimatolog, a spisovatel Václav Cílek dokonce mluví o psychologii kapesního nože. Doslova říká: „Už roky jsem dával svým americkým a kanadským studentům otázku, kdo z nich má kapesní nůž a jaký. Ukazuje se, že většina těchto mládenců nemá kapesní nůž, ale mobil. To znamená, že problémy neřeší tak, že by si uřízli chleba, ale tím, že někam zavolají, nebo já vlastně nevím, co s tím udělají. Všiml jsem si, že lidé, kteří nosí kapesní nůž, mají častěji vnitřní místo, častěji jsou sebevědomější. Mají s sebou nástroj, to znamená, že spoléhají na to, že s tím nástrojem umí zacházet. Nůž je zajímavý tím, že to je jak zbraň, tak nástroj, že to má obě polohy. Vlastnictví nože tedy zároveň ukazuje okolí, že daný člověk je připraven se bránit.

Psychologie kapesního nože je hrozně zajímavá. V posledních zhruba dvou desetiletích se něco stalo v průmyslu kapesních nožů. Existuje velké množství firem, které mají nádherné katalogy, noži se dnes zabývají nejlepší designéři. Technologie výroby oceli se změnila od těch rezavějících, ale dobře řezajících ocelí, až k práškovým technologiím, kdy v ocelích plavou hnízda karbidů, takže jsou velice tvrdé. Pro část mužů se nůž stal něčím takovým, jako pro jinou část mužů mobilní telefon.“ Co k tomu dodat?

V druhé řadě se podívejme na motivaci úředníků z Bruselu. Proč je vlastně začaly nože tak zajímat, že se rozhodli vydat touto cestou? Je to rostoucí počet útoků v Německu a Francii? Pak je ale na místě poznamenat, že legislativní omezení na tyto útoky nemá evidentně vliv, protože právě v těch dvou zmíněných zemích platí restrikce nošení nožů mnohem přísnější, než která je zatím naznačena ve zprávě Zvláštního výboru pro terorismus. Například v sousedním Německu budete mít problém, pokud u vás najdou třeba i jen klasický švýcarský Victorinox, jste-li vlastníkem jedné z mnoha jeho verzí, kde čepel můžete otevřít jen jednou rukou. V Česku zatím žádné omezení nemáme, stejně jako nemáme problémy s útoky na náhodné chodce, tak jak o tom občas opatrně informují média. Nechci radit Zvláštnímu výboru pro terorismus při Evropské komisi, ale problém bych hledal jinde, než je držení a nošení nožů.

A za třetí? Takový zákaz fungovat nebude. Nebo si opravdu někdo myslí, že terorista, který jde pobodat náhodně vybranou ženu na pěší zóně, se zalekne postihu za porušení zákazu mít u sebe nůž? Úkladný vrah si nevezme na svou oběť nůž, a raději se vrhne na včelaření? Ne, nic se nezmění, s výjimkou toho, že normální slušný chlap prostě nebude mít u sebe nůž, nebo bude vědomě riskovat trest. To chceme?

Proč tolik rozruchu? Protože s podobnými doporučeními od různých institucí EU máme bohaté zkušenosti, a tenhle plíživý postup směrem k dalšímu nesmyslnému zákazu nejlépe shrnul sám J. C. Juncker ve svém slavném „Něco rozhodneme, necháme to chvíli ležet a čekáme, co se stane. Pokud kolem toho nikdo nedělá rozruch, což většinou nikdo nedělá, protože většina lidí nerozumí tomu, co se rozhodlo, tak pokračujeme krok za krokem, dokud není cesty zpět.“

Za takový apendix v celé úvaze pak stojí za povšimnutí i fakt, jaké nože si to Zvláštní výbor pro terorismus vybral na první pokus. Pokud do vyhledávače zadáte heslo „zombie nůž“, vyskočí na vás přehršel nožů, kde dominuje zelená barva. (Vynechám jízlivosti na téma „od kdy vadí úředníkům z Bruselu zelená?“)

Motýlkový nůž je potom nožem, kterým se možná dá efektně pohazovat na plátnech kin, ale v reálu spíše hrozí pořezání jejich majiteli, než komukoliv jinému. Pravděpodobně se tím jen ukazuje, jak tráví čas úředníci z onoho výboru pro terorismus při EK. Jedno je jisté. Neměli by jen tak z nudy, zřejmě vyvolané sledováním filmů o Zombie Apokalypse, vymýšlet další zbytečnou regulaci. Už takhle nám jich poslali dost.

Autorem komentáře je Martin Cibulka,
autor knih o sebeobraně, instruktor sebeobrany 1. třídy, zastupitel Prahy 8 za ODS
www.martincibulka.cz
www.facebook.com/cibulkajede