Dvojí metr – díl první
Má se všem měřit stejně?
Zatímco demokrati omlouvali loňské rabování, vraždění a pálení Ameriky po smrti zločince Floyda frustrací z rasismu a nepokoje řízené BLM a Antifou skrytě i otevřeně podporovali, po včerejšku jsou na stejné chování velmi citliví a odsuzují je. Najednou před protestujícími neklečí a nevolají po reorganizaci policie! Najednou ji potřebují a vyžadují ochranu. Loni nastavený standard “jsem frustrován, vyrazím rabovat do ulic” jim náhle nevyhovuje.
Druhou věcí je velmi pravděpodobná účast provokatérů z Antify a krizových herců, kteří jsou známí i z loňských demonstrací. Záběr na policisty, otevírající zátarasy před Capitolem skupině následně rabujících demonstrantů jsou výmluvné.
Jak by asi vypadaly reakce těch zanícených ochránců práva a pořádku, kdyby protestující byli černí a nepodporovali Trumpa? To byla řečnická otázka – odpověď známe. Stejně jako na otázku, která z českých stran má k Antifě blízko – a zároveň vehementně podporuje tak snadno zfalšovatelné korespondenční volby.
Jak bychom se měli poučit? V první řadě bychom si vždy měli říct, zda chceme připustit dvojí metr, protože příště může být tato optika použita na nás.
Za druhé bychom nikdy neměli připustit změnu způsobu hlasování.
Náš současný systém je proti pochybnostem relativně dost odolný, a zajišťuje osobní, tajné a svobodné hlasování. Všechny ostatní nápady mají víc rizik než výhod.
Za třetí, bychom měli přijmout fakt, že ne vždy ty volby vyjdou tak, jak bychom si přáli. To ale neznamená, že je systém špatný, prostě jsme jen prohráli, podobně, jako když se doma hlasuje, kam se pojede na svátky, a my skončíme u tchýně, což rozhodně nebylo vaše přání