Tohle je povzdech, který jsem zaznamenal v diskusi pod jedním článkem na serveru iDNES.cz

Ten povzdech není v dnešní době nikterak výjimečný a je dokladem toho, co se děje v naší společnosti. A nejen v ČR, ale v celé západní Evropě i USA. Společenské pnutí, tak jak naše společnost zbohatla, se přesunulo do souboje elit. Na rozdíl od doby, která začala průmyslovou revolucí a končila někdy kolem poloviny 20. století, se již neodehrává na úrovni chudých a bohatých. Těch, co mají existenciální problémy a těch co žijí v nadbytku. Nikdo tady netrpí hlady, nikdo netrpí nedostatečnou zdravotní péčí. Místo toho nám tady vznikla nová podoba pocitu nerovnosti. „Já jsem vzdělaný, chytrý, já mám nárok…“ a za ty tři tečky si můžete doplnit „nárok na bydlení“, „nárok na pohodlnou práci“, „nárok na automaticky danou společenskou pozici“. Třeba jenom proto, že jsem vystudoval dvě VŠ.

Ten rozdíl, oproti boji za třídní spravedlnost z dob komunistické internacionály, je ve svých důsledcích minimální. Opět je tady někdo, kdo má pocit, že má „nárok“. Opět jsou zde strany a hnutí, která za ten „spravedlivý nárok“ jdou bojovat. Důsledek? Ten bude stejný. Rovnostářství a boj za „nároky“ bude mít opět stejné důsledky. Bude to jiné, ale vlastně stejné.

Nějak se prostě zapomíná, že abych mohl něco rozdat (protože to je správný název pro přerozdělování, granty, dotace, progresivní daně), tak to musí někdo vydělat, vyrobit. A tím někým rozhodně není ten kdo „má nárok“. Roh hojnosti musí nejdřív někdo naplnit…

Jediné, co je třeba zajistit, jsou rovné a spravedlivé šance na příležitost ukázat svoje schopnosti a píli.