Dvojí metr – díl druhý

I John Wick má z něčeho strach!
Všichni si pamatujeme hysterii kolem hnutí MeToo, které přerostlo v další hon na čarodějnice – koneckonců s tím má Amerika velkou zkušenost v podobě soudce Lynche nebo senátora McCarthyho (a teď to vypadá, že si to zopakují se zaměstnanci administrativy odcházejícího presidenta).
Pár let předtím, než BLM a Antifa zapálila americké ulice, svoji pěst pozvedly ženy. Byly to především herečky, které referovaly o praktikách filmových producentů Harvey a Boba Weinsteina – o praktikách, které jsou jistě zavrženíhodné, ale na druhou stranu byly asi i přínosné pro kariéry nejen těchto hereček. Znásilnění je nade vší pochybnost kriminální čin a není pro něj omluva. Nikde, nikdy, za žádných okolností.
Dokonce ani frustrace z dlouhé cesty z Afriky do Evropy, provázená sexuální abstinencí není omlouva! Ale zpět z Litoměřic za oceán.
Mezi znásilněním a sexem za úplatu či jiné výhody – například kariérním postupem – je velký rozdíl. To druhé se totiž děje dobrovolně. Sice možná se sebezapřením, ale dobrovolně a s vědomím a očekáváním výhod, které akt přinese. Je to čistě obchodní záležitost, v podstatě taková novodobá verze pravěkého obchodu „sex za kožešiny“. Ovšem udělat obchod a po letech očistit svůj obraz v zrcadle tím, že druhou stranu obviním z nevhodného chování a sexuálního predátorství, které není nezákonné, je pokrytectví největšího kalibru.
Hnutí MeToo zničilo tisíce kariér – muži na nejrůznějších pozicích ztratili práci bez soudu a šance na obranu, protože vyslyšení jejich verze je považována za nedostatek respektu k “oběti” a nežádoucí toleranci k nevhodnému chování.
A nezůstalo jen u přímých obvinění – našlo se mnoho udavačů na nejrůznějších pracovištích, kteří neváhali své kolegy obviňovat z “nevhodného chování”. Do jaké míry šlo o vyřizování účtů, kariérní souboj, virtue signalling nebo iluzi občanské povinnosti živené uvědomělým progresivismem, se dnes už nedozvíme. Jako všechny trendy se i MeToo z Ameriky rozlilo s větším či menším úspěchem do zbytku světa a poznamenalo tisíce životů.
Velkou ránu mu v očích veřejnosti zasadila kauza jedné z jeho hlavních aktérek – herečka Asia Argento byla obviněna ze stejných skutků, za které ona sama pranýřovala jiné. Konkrétně – ze sexuálního napadení herce a hudebníka Jimmy Benneta, v té době 17letého. Svoji vinu potvrdila mimosoudním vyrovnáním v řádu statisíců dolarů. A pokud ne vinu, tak skutečnost, že stačí ukázat prstem.
Proč se vracím k MeToo? Kulisy se mění, scénáře nikoli. Není to ani rok, co opět stačilo ukázat prstem a kohokoli ostrakizovat pro domnělý rasismus či jeho toleranci. Nejnovějším trendem je ukázat prstem na každého s konzervativním myšlením. Už to stačí – mít jiný názor.
Ale protože žijeme v dobách dvojího metru a těm “správným” je dovoleno vše, v čele USA stanul prezident, který by mohl být v rámci MeToo obviněn hned. Nikomu na jeho straně barikády to zřejmě nevadí, protože je to přece jejich člověk – takový hodný strejda mazel. Na internetu lze dohledat jak desítky fotografií, dokumentující jeho zálibu v těsném kontaktu, tak výpovědi žen, které uvízly v jeho objetích. Chování, za které jiní byli trestáni, najednou nevadí! Ale zřejmě to vůbec nevadí, jeho fanoušci se demokraticky dívají jinam a feministky důrazně mlčí.
Jak umí taková kampaň „vybzikat“ normálního chlapa, je vidět i na Keanu Reevsovi, I John Wick se prostě něčeho bojí.
< ZPĚT