Medailových úspěchů má ve své sbírce Martin Cibulka nepočítaně. Když před pár lety propadl šermu, ani ve snu ho nenapadlo, že by to mohlo ještě někdy cinknout. Chtěl totiž jen trénovat, o závodech nechtěl ani slyšet.

„Trenér mě ale přesvědčil, abych si zkusil jeden malý turnaj. Ani jsem ho nevyhrál, ale propadl jsem tomu a teď už léta jezdím pravidelně. A třeba i do ciziny, sem tam přivezu domů i medaili“ směje se zapálený kordista.

Začalo to vlastně nevinně. Se čtyřicítkou na krku hledal novou sportovní disciplínu, díky které by se udržoval v kondici. Milovník bojových sportů věděl, že nějaká divočina už pro něj není, ale hýbat se prostě musí. Nakonec ho kamarád přesvědčil, ať si jde vyzkoušet šerm. A rovnou do nejlepšího českém klubu v pražských Letňanech.

Šerm jde napříč sociálními skupinami

„Přišlo mi to zajímavé. Je to gentlemanský sport, kdy nejdeš domů domlácený. V šermu se vyhrává elegantně, poražený neleží na zemi,“ hlásí nadšeně.
Šermovat začal ve dvaačtyřiceti. A zdaleka nebyl v oddílu nejstarší. I když pochopitelně, řadě soupeřů by klidně mohl být otcem. S kordem začínají kluci třeba v deseti letech… „Je hezké, že šerm umožňuje dosáhnout úspěchů napříč sociálními skupinami. Doktor si zašermuje proti dítěti a zápas si užije, i když je to šedesátiletý chlapík. Jeden do toho jde mládím, další rozumem,“ vykládá Cibulka.

Sportuje celý život, nebyl žádný pecivál, samotného jej ale překvapilo, jak moc je šerm o hlavě a nikoliv jen o fyzické připravenosti. „Nejde se vrhnout do souboje po hlavě. Nebo jde, ale pak často prohrajete. Jde spíš o to soupeře přechytračit,“ vysvětluje, že když se chcete věnovat šermu, nemusíte mít v nohách odběhané maratonské štreky, ani nemusíte mít svaly jako Arnold Schwarzenegger. „Jednou byl soupeř o dvacet let mladší a po zápase mi přiznal, jak si myslel, že mě prostě utahá. Ještě mi kvůli věku vykal. No a dopadlo to jinak,“ směje se kordista, který na šermu obdivuje eleganci a rytířskost, vlastnosti, které se hodí v jakékoliv době.

Každý trenér šermu vám prý na začátku řekne, že pokud chcete vyhrávat, musí se u toho přemýšlet. Samozřejmě si každý vytvoří i svůj styl. „Někdo útočí a létá tam jako na gumě, další jen stojí a trestá každou vaší chybu. Někdo je agresivní, někdo obranář,“ popisuje nadšeně Cibulka, jak to v šermu chodí.

Taktika je nedílnou součástí jeho sportu, stejně jako v kterémkoliv jiném odvětví. „Nejlepší šermíři dokážou styly měnit. Jednou při souboji létají a vy si na něj připravíte taktiku, jenže on příště šermuje úplně jinak. Je to fakt hodně o hlavě,“ konstatuje.

Férovost a rytířskost

Za obrovské plus považuje i to, že nejde o nákladný sport. Koupí se základní oblečení, maska, kordy, sálové boty a můžete jít na věc. Pokud by měl zvýraznit, co jej na šermu uchvátilo, zopakuje, že je to férovost a rytířskost. „Není problém dostat trest třeba za to, když někdo vztekle zahodí po zápase masku. Při šermu se zachovává dekorum. Na fotbale jsem viděl, že se klidně před dětmi porvaly maminky,“ usmívá se.

Přitom i v šermu dochází na souboje s dramatickou koncovkou. „Třeba na letní olympiádě byl jednou z hvězd můj oddílový kolega Jirka Beran. Ten v rozhodujícím momentu přiznal, že se zásahem, který se mu rozsvítil, to bylo jinak. A nechal si odebrat bod. Pak za to dostal cenu fair play,“ prohlašuje s hrdostí na kamaráda.

Zarputile přitom tvrdí, že právě tohle je typická ukázka, jak to v šermu funguje. „Nebudu tvrdit, že by to přiznal každý, když jde o medaili. Ale Jirka Beran se zachoval jako frajer. Na turnajích se pravidelně setkávám s tím, že to šermíř udělá. A stalo se to i při mých zápasech. Možná je to i tím, že tady až na výjimky nejsou nějaké prize money,“ pokračuje.

Samozřejmě i Cibulka dobře ví, že u dětí momentálně jasně vyhrávají fotbal, hokej, či třeba florbal. Na škodu by ale nebylo, kdyby se děti věnovali i šermu. Sám bere na tréninky i svého skoro sedmiletého synka. „Může se stát, že jednou bude hrát fotbal, teď ale chci, aby se naučil, že se trénuje a sportuje pravidelně. Když si později vybere jiný sport, tak ho určitě nebudu do šermu nutit,“ vysvětluje šermíř tatínek.

Svůj sport by klidně doporučil jako jednu z disciplín vhodnou pro tělocvik ve škole. „Někde fandí ředitel judu, na Kubě mají místo tělocviku box, tak proč by to někde nemohl být třeba šerm. Samozřejmě je tam třeba myslet na vybavení. Ale pro děti je tenhle sport dobrý,“ přesvědčuje Cibulka a přidává další argumenty. „Šerm učí ovládnout emoci. Je to krásný sport, přitom se v něm stírá věkový rozdíl. Skončí souboj, podáte si ruce a jste kamarádi. To je přece nádhera,“ dodává.

Co je šerm?
ŠERM je boj dvou stejně vyzbrojených soupeřů. V současném sportovním šermu se šermuje fleretem, kordem a šavlí na bojovém prostoru – planši – o rozměrech 1,5 – 2 m šířky a 14 m délky.
ŠERM je díky elektrické signalizaci zásahů moderní bojový sport. V předkolech se šermuje na 5 zásahů, šermíři jsou rozděleni do 6-7 členných skupin, kde šermuje každý s každým. Časový limit jsou 3 min. na jeden zápas. Od druhého kola až do finále se šermuje přímým vylučovacím způsobem (stejně jako např. v tenise) na 15 zásahů s časovým limitem 9 min. rozdělených do 3 částí po 3 min. s přestávkami po 1 min.
ŠERM rozvíjí bleskurychlou reakci a rychlost, bojovnost a soutěživost, sebeovládání a koordinaci. V České republice se soutěží v 5 věkových kategoriích: mladší žáci a mladší žačky do 13 let, žáci a žačky do 15 let, kadeti a kadetky do 17 let, junioři a juniorky do 20 let, senioři a seniorky bez omezení, a v kategorii veteránů nad 30 let.
ŠERM procvičuje svalstvo celého těla a klade nároky na duševní činnost. Šermovat lze od dětského věku do stáří. Popularita šermu u nás není vysoká, ale samotným aktérům přináší šerm velké potěšení.
ŠERM je tradiční olympijský sport, nechyběl na programu ani jedněch novodobých olympijských her. Je rozšířený ve 114 zemích všech kontinentů. Každoročně se koná Mistrovství ČR ve všech zbraních a věkových kategoriích. Na mezinárodní úrovni probíhají světové poháry, mistrovství Evropy a mistrovství světa.

Odkaz na článek zde