Opravdu chceme ulice plné zářících světel, vánočních stromků a vloček na každém sloupu? Opravdu chceme všude lapmy veřejného osvětlení? Všechno má svůj rub i líc… Přečtěte si kousek pojednání ze serveru www.veda.cz a třeba bude váš pohled o trochu jasnější 🙂

Profesionálové z oboru ochrany životního prostředí, ale i další zájemci o environmentální problémy si snadno uvědomí, že znečištění prostředí lze rozdělit například na chemické, biologické a fyzikální. Znečištěním prostředí se přitom obecně rozumí antropogenní změna přirozeného stavu prostředí (americký Clean Water Act píše o ,,integritě“ místo o ,,stavu“). Někdy se přidává adjektivum ,,nežádoucí“ či přívlastek ,,škodlivá organismům, které se tam normálně vyskytují“. Někdy se píše o změně vnášením nějaké ,,substance“.

Tomu prvnímu typu znečištění, chemickému, je věnována daleko největší pozornost, jeho výzkum, poznání a potlačování má dlouhou a často velmi úspěšnou tradici. Druhý typ, biologické znečištění, evokuje myšlenku na bakteriální zbraně, ale samozřejmě jde i o člověkem způsobené šíření invazních druhů apod. Pod tím třetím, fyzikálním, si asi každý představí hluk (či obecně zvuk), už proto, že se o něm učí ve fyzice. Patří sem ale i všechny makroskopické objekty, viditelné jevy a děje, které mění přirozený stav prostředí, stejně jako takové lidmi přidané či mobilizované částice, u kterých hrají roli interakce fyzikální povahy.

Mezi takové částice bezesporu patří fotony uměle přidávané do nočního ovzduší.

Zásadní vlastností, kvalitou nočního prostředí je totiž přírodní tma (různě hluboká dle noční doby, fází Měsíce, oblačnosti atd.). Ta je rozhodující pro podstatnou část organismů (většinu hmyzu, obojživelníků atd.), kteří ji potřebují pro svou aktivitu, ale je důležitá i pro organismy aktivní ve dne (tmu potřebují pro odpočinek a správný průběh svých cirkadiánních rytmů), samozřejmě včetně lidí.

Noční tma bývala tak samozřejmou věcí, že si jejího úbytku, čili znečištění nočního prostředí světlem, začali lidé všímat až během dvacátého století, a šlo o zmínky zprvu jen výjimečné. Dramatický úbytek čistého nočního prostředí nastal až s rozvojem používání výbojových světelných zdrojů v poslední třetině minulého století.

Proč je snížení světelného znečištění výhodné:
◾ve městech, kde osvětlovací soustavy již upravili, klesly náklady na jejich provoz obvykle o jednu třetinu
◾špatné lampy svítí do očí chodcům a řidičům, kteří vlivem oslnění vidí hůře na cestu; vadí i pilotům a při plavbě na Labi
◾zbytečné svícení znamená znečišťování ovzduší provozem elektráren a emisemi skleníkových plynů
◾nedostatek tmy v noci narušuje život mnoha organismů v přírodě, stejně jako spánek lidí
◾špatné lampy přinášejí smrt mnoha ptákům a velké spoustě chráněného hmyzu
◾existují vážná podezření, že nedostatek tmy ve spánku poškozuje zdraví, dokonce vede ke zvýšené tvorbě některých typů nádorů
◾vzduch, který je v noci osvětlený, mění tvářnost krajiny a ochuzuje ji o důležitou složku, totiž pohled do vesmíru, který ovlivňoval lidstvo odjakživa a byl zdrojem víry; vinou svícení do vzduchu dnes městský člověk a zejména děti pohled na hvězdné nebe považují za vzácnost
◾zbytečně osvětlený vzduch omezuje až znemožňuje poznávání vesmíru v rámci vzdělávání i jeho výzkum, tedy též činnost hvězdáren

Právě poslední důvody vedly k tomu, že se o nápravu začali zajímat astronomové jako první, ale jak patrno, světelné znečištění podstatně více škodí všem – i těm, co se na noční nebe nedívají. Snaha o omezení světelného znečištění tedy není důležitá pouze pro hvězdáře. Ostatně obrat k lepšímu nastane, až si většina občanů uvědomí, že i jim špatné osvětlení vskutku vadí. Docílit v budovách příjemnějšího a zdravějšího prostředí, to je mnohaoborové téma zajímající čím dál více lidí. Inspirací přitom může být tradiční lidová architektura. Kvalitu, kterou poskytuje, teprve v posledních letech překonávají nejlepší pasivní domy, používající týchž přírodních materiálů a poskytující více denního světla a čistší vzduch. Při snaze o co nejlepší vnitřní prostředí se věnuje pozornost i parametrům, jejichž důležitost je sporná. Přitom se zapomíná na aspekt věru základní: střídání dne a noci.

Světlo bývalo symbolem dobra, a jeho umělé zdroje byly vzácné a slabé, často i drahé. Od vynálezu elektrického osvětlování ale cena uměle vytvářeného světla klesá a množství stoupá. Ve dne to nevadí, ale po západu slunce už ano. Absence přírodní tmy neznamená jen velkou kulturní změnu, ale také brání tvorbě melatoninu, zvaného také spánkový hormon. Ten se jinak vytváří během celé noci a podstatně ovlivňuje pochody v organismu. U mnoha živočichů, a pravděpodobně i u lidí, také poskytuje účinnou ochranu proti nádorovému bujení. Intenzitu osvětlení očí na úrovni několika desetin luxu už naše receptory nevnímají jako signál, že je den – to je ve shodě s tím, že tolik světla může být i při úplňku. Přesto to bývá úroveň příliš vysoká, pokud jde o rušení spánku. Takové úrovně se přitom v domech běžně vyskytují.