Dětství jsem prožil v Praze a na Táborsku, resp. v obci Chotoviny. Jméno Cibulka je v této obci (vzniklé sloučením obce Vlkančice a Chotoviny) zmiňováno již před rokem 1647 kdy se o nich mluví jako o svobodnících. Svobodníci byli svobodní statkáři kteří měli zpravidla jednu povinnost vůči svému pánovi. Podle legendy šlo v tomto případě o povinnost zajištění bezpečného doprovodu, byl-li o to požádán.
Kpt. František Cibulka, můj děd, vedle kterého jsem měl příležitost trávit důležitou část mého života, byl nejen příslušníkem polního četnictva, vojákem, italským legionářem, ale i poměrně známým sadařem a zahradníkem jehož věhlas a dovednosti přesahovaly místo ve kterém žil. Jeho odborná knihovna, sbírka hodinek, zbraní, známek, to všechno jsou věci které mne ovlivnily do dnešních dnů a bohužel, před spoustou jeho znalostí a dovedností musím dodnes smeknout a jen se snažit se jim vyrovnat a pochopit je. Ale vlastně proč bohužel? Pokud mám před sebou vzor kam ve své životní cestě jít nepřísluší se říkat „bohužel“! je pro mne celoživotním vzorem a sám sobě musím přiznat, že pokud se někdy v mé životě ukázalo nějaké rozhodnutí, skutek, jako chybný, bylo to současně tím, že takové jednání bylo porušením jeho zásad.
František Cibulka